Pohnutá historie tábora Pecka
"Historia magistra vitae", tvrdila Anina v branické vánoční hře 2006, a Marek jí ihned oponoval "Historie není žádná magistra, víte?!" Kdo z nich měl více pravdy netuším, stejně jako netuším, jak třináct táborů (po dvou týdnech kus, to máme celkem 26 týdnů = půl roku života) vměstnat do pár řádků (pokud znáte někoho, kdo na webu čte texty delší než jeden odstavec, dejte mi prosím vědět, ano?), leč pokusím se.
Narození (1993)
Počátky historie samostatného tábora Pecka kladou se do roku 1992. Branického letního tábora, který od roku 1986 (1987?) pravidelně organizoval (zejména) Aleš Drápal (před listopadem 1989 jako "rodinnou dovolenou") se tehdy v Kounicích na Sázavě zúčastnilo tolik dětí, že po jeho skončení se přeživší vedoucí rozhodli tábor napříště rozdělit na tábor pro mladší děti a tábor pro staší děti, jehož organizace se ujal Michal Jungmann.
Reálné přípravy tábora začaly až v únoru/březnu 1993, kdy jsme na doporučení Víťi Proska navštívili tábořiště KČT Pecka, kteréžto spatřivše jsme plni nadšení ihned zamluvili, aniž bychom byli tehdy tušili, že se stane táboru domovem a dá mu i jméno. O přípravách a průběhu tábora se zde raději do podrobností rozepisovat nebudu (omluvou nám budiž naše mládí a nezkušenost:-), podstatné však je, že jej nakonec všechny děti (bylo jich tehdy 19) ve zdraví přežily a většina z nich dokonce chtěla jet i další rok. Námětem táborové hry byl (v návaznosti na tábor v Kounicích) čtvrtý díl Letopisů Narnie (Stříbná židle) a tématem biblických programů Skutky apoštolů.
Dětství (1994 a 1995)
Tábor v roce 1994 se v mnohém podobal předchozímu, jen dětí i zkušeností bylo o něco více. Libretem her byl pátý díl Narnie Kůň a jeho chlapec, biblické programy pokračovaly v probírání Skutků, do týmu přibyla Jarmila Madla Chadimová Šmídová (tehdy jen Jarmila Šmídová) a jedné noci za úsvitu nám všem došlo, že cílem noční hry má být pobavení děti, nikoliv fyzická likvidace všech vedoucích.
Zásadním milníkem ve vývoji tábora byl rok 1995. Do týmu přibyli Saša a Dana Slabí (spolu se psem Aginou, kantorskými zkušenostmi a vlastním velkým autem) a Kamila Gawliková (tehdy Hamerníková). Z dalších podstatných změn jmenujme namátkou výrazně lepší předtáborovou přípravu (pozitivní to vliv kurzů Tábornická škola, pořádaných od roku 1994 Dorostovou unií), definitivní rozhodnutí, že vařit si opravdu budou děti samy vlastnoručně, či příchod větší skupiny dětí z menšího tábora. Oficiální název tábora byl "Expedice Pecka 1995" a libretem šestý díl Letopisů Narnie (Čarodějův synovec), tématem biblických programů Desatero (poprvé, nikoliv naposledy). Všeobecně známá jest pak zajisté historka o setkání s panem Minaříkem (pouze v ústní tradici, na písemné zpracování bohužel dosud čeká), které mělo fatální vliv na průběh Velké závěrečné hry, a silný zážitek si myslím mnozí odnesli ze slaňování stěny na Bradle (poprvé, nikoliv naposledy:-).
Puberta (1996 až 1998)
Z tábora v roce 1996 mně příliš v hlavě nezůstalo. Nejvýraznější byl rozhodně příchod Jany Kalendové (tehdy Kusákové), která na mnoho dalších let převzala péči o kuchyň a časem též mnoho dalšího. Podle zprávy pro staršovstvo jeden týden pršelo a druhý nepršelo, táborová hra byla podle sedmého dílu (Poslední bitva), během VZH sháněly družinky po okolí bytosti do armády (a Joe tehdy nespravedlivě prohrál o dvě myši, což mi dodnes nezapomněl:-); na téma biblických programů si však bez mučení nevzpomenu.
Pecka 1997 byla naopak výjimečná, v lecčem přelomová a rozhodně nezapomenutelná – ukázková demonstrace známého hesla "Zážitek nemusí být krásný, hlavně, když je silný". Legrace začala tím, že jsme se špatně domluvili se správcem "našeho" tábořiště KČT Pecka a někdy v dubnu jsme zjistili, že v našem termínu má zamluvené někdo jiný. Nevím-už-teď-jak, ale poměrně rychle se nám podařilo zajistit náhradní tábořiště v Jánské u České Kamenice. Tábořiště bylo fine – podsadové stany, tekoucí pitná voda, ledově studená říčka Kamenice pár metrů, přepychová dlažďičková podlaha v kuchyni (jídelna s kuchyní stály na základech nějakých stržených budov:-), ale přesto mělo dvě drobné skryté vady, které později vypluly na povrch a podstatnou měrou myslím přispěly k výtečnému finále celého tábora. Vynucená změna místa však měla i svá pozitiva – jednak jsme si všichni uvědomili, jak báječné je tábořiště na Pecce (a hned v srpnu jsme si je zamluvili na následující rok) a druhak jsme usoudili, že jedna změna stačí, a zůstali jsme u čtení Letopisů Narnie a první díl (Lev, čarodějnice a skříň) byl základem táborových her.
To be continued…